Z JARNÍCH SMUTKŮ.

Adolf Bohuslav Dostal

Dnes vonělo už jaro z tichých polí, jež spala v běli sněhů posledních; kouř ze vsi táhl lehce pod topoly a jiskry slunce kmitaly se v nich. Ze křovin touha hovořila ptačí o blízkém příští květů do zahrad. Jen s holých strání do údolí kráčí stín výstrahy a nedůvěry chlad. Jde lehce jen a sotva stopy vtiskne, leč sesmutnělá duše rozumí: až nade květy první bouří blýskne, i nad hřbitovem déšť se rozšumí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

108. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  2. báseň bez názvu (Karel Leger)
  3. Starý strom. (Antonín Sova)
  4. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem. (František Leubner)
  5. HORY POD SNĚHEM (Antonín Sova)
  6. VYCHÁZKA (Antonín Sova)
  7. Determinismus. (Josef Svatopluk Machar)
  8. PARK V ZIMĚ. (Adolf Červinka)
  9. Nádražní vrabci. (Antonín Sova)
  10. NA PRŮSEKU. (Alois Škampa)