Mladý mnich.

Augustin Eugen Mužík

Mladý mnich.
Nad mnichem, jenž vždy sám žil, smutný, zbožný, tichý a bez dechu teď spí, zní bratří dumný zpěv: „O Pane Veliký, na jeho nehleď hříchy, o přijmi duši v ráj, a nás chraň pokušení!“ – A mnicha mladého, jenž včera snil, dnes není. Sbor kámen přivalil na rakev z hrubých dřev, a ten, jejž neznal svět, jak stín do dálky zašel. Ó duše čistá vždy, kdy sterý balvan buší nám bolně v citů dno, kdy srdce v mukách zlých si tesá vzpomínky na náhrobek své duši, zda smíme ždát si víc, než aby život celý tak tichý přijal hrob, jak cely tvé klín stmělý, a aby na kříži se skvělo v červáncích: ,Ta duše nejkrasší si dráhu zvolila.’ [154]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík