Večer před svatbou.

Augustin Eugen Mužík

Večer před svatbou.
Hle, keř náš u kříže pln růžových je květů, tak jasných, jako je to naše blaho jen. Pojď tam, můj miláčku! Já pro zítřejší den z těch růží věnce dva tam pro tě, pro mne spletu. ,Ne, dříve půjdeme, ty světice má čistá kříž svatý zulíbat za štěstí, co dal nám, pět růží nejkrasších pak utrhneme tam, a ozdobíme tak ty drahé rány Krista.’ [165]