Sníh na růži.

Augustin Eugen Mužík

Sníh na růži.
Na mrtvém keři, jak by znovu v květ odíval se, bílý sníh. Leč stejně spí ta dole v rovu ať sníh či růže na větvích. Ó růže, nevinně tvých květů jak příroda se posmívá, že keř tvůj ve tvář všemu světu zas bílým šatem odívá. Máť příliš mnoho záští v sobě ten život hořký, a že klid již přáti musí mrtvé v hrobě, chce aspoň tebe zneuctit. [171]