Vodopád.

Augustin Eugen Mužík

Jak zvony hučíš, do hrobu kdy zvoní, jak z mraku hrom, kdy nad krajem se honí, ó vodopáde, proudů tvojich var mně vždycky věstí beznaděj a zmar. Již mlčí struny, které do tvých šumů tak žalně zněly s porostlého chlumu, a ruku, která harfu ladila, jíž kryje černá, chladná mohyla. I malá loď, jež za každého rána letěla vzhůru, svěží rukou hnána, i tmavý vlas a bílé rameno v tvých pěnách zlých již na vždy pohřbeno. S tvých břehů hledě v mlhy pod svou nohou do dálky myslím, duši na ubohou, a tomu, co mi sladký věsti klam, já nevěřím již a se posmívám. Ó vodopáde, dokud tvoje dumy znít budou temně v zpěvné jara šumy, bez bojů, lásky, slz a rmutných běd náš nikdy nebude ten širý svět. Jak zvony hučíš, do hrobu kdy zvoní, jak z mraku hrom kdy nad krajem se kloní, ó vodopáde, proudů tvojich var mně vždycky věstí beznaděj a zmar.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

401. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SAD (Otokar Fischer)
  2. NÁLADA. (František Eisler)
  3. NA HŘBITOVĚ. (Ferdinand Tomek)
  4. Labuť. (Siegfried Kapper)
  5. V pláči temný mrak se žene, (Rudolf Mayer)
  6. SOUMRAK. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  8. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  9. KLID. (Antonín Sova)
  10. U věčném orůznění. (Adolf Heyduk)