Labuť.

Siegfried Kapper

Slyš! z dálných vod, co žalm tajemné noci, Jemný se vznáší k sluchu mému hlas, Ach, vezdy novou neukrotnou mocí Starou v mém srdci touhu budí zas. Po vodě labuť s tichým žalem plyne. Skála se v pěnném lůně zdvihá temná – O ni svá prsa raní, než zahyne, A s krví horkou první se jí vine Zpěv z plných ňáder, píseň dušejemná. A já! – já světem smutný poutník chodím, Svých citů nesa celou tíseň s sebou; Myšlénky vše, jež v ňáder lůnu plodím, Co stínů sbor životem s sebou vodím – A chci, o pěvče vln! jen umřít s tebou! O kéž bych mohl duši svoji celou, I s touhou svou, svou nadějí, svým přáním, S tím tajným bolem, s láskou se vší vřelou Vypěti v tichou dobu osamělou, Ach! jedním dechem, jedním pozalkáním.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

36. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  2. LETNÍ NOC. (Otakar Auředníček)
  3. Sentimentální ironie. (František Sís)
  4. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  5. Odměna. (Adolf Heyduk)
  6. ANDANTE. (Karel Babánek)
  7. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  8. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  9. ZNĚL TLUKOT SLAVÍKA... (Čechoslav Ostravický)
  10. BALLADA. (Antonín Sova)