BALLADA.

Antonín Sova

Nocí park voněl příliš hlubokým sílivým dechem(Na) Nějakých kroků plachých rozléhal se echem(Na) V zamlklém šeru světel mlčící altany spaly(Na) šumící vody vlny své hýčkavě kolébaly(Na) Přede mnou krásné však mstivé ženy já uzřel rysy(Na) Vraťte mi srdce šeptla jež jsem vám dala kdysi(Na) Chci je dát tomu jenž neví jenž jednou v žití se zjeví(Na) a který je vyvolený jíst se mnou jablko Evy(Na) Srdce já vydech jsem stěží to v dobrém úkrytu leží(Na) Anděl věčné mé touhy ho plamenným mečem střeží(Na) Odváží li se však pro ně ten jenž vyvolen vámi(Na) dám mu je pouze mrtvé a zmučené výčitkami(Na)

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

474. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  2. V lese. (Bohuslav Čermák)
  3. Labuť. (Siegfried Kapper)
  4. KRÁSNÁ CHVÍLE (Zikmund Winter)
  5. U DIVADLA V MEININGÁCH. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. ZNĚL TLUKOT SLAVÍKA... (Čechoslav Ostravický)
  7. Večer pomalu se k vlnám snášel (Otto Gulon)
  8. PROZPĚVEM. (Čechoslav Ostravický)
  9. Když šlo processí. (Xaver Dvořák)
  10. Na hřbitově. (Adolf Heyduk)