Labuť.

Siegfried Kapper

Labuť.
Slyš! z dálných vod, co žalm tajemné noci, Jemný se vznáší k sluchu mému hlas, Ach, vezdy novou neukrotnou mocí Starou v mém srdci touhu budí zas. Po vodě labuť s tichým žalem plyne. Skála se v pěnném lůně zdvihá temná – O ni svá prsa raní, než zahyne, A s krví horkou první se jí vine Zpěv z plných ňáder, píseň dušejemná. A já! – já světem smutný poutník chodím, Svých citů nesa celou tíseň s sebou; Myšlénky vše, jež v ňáder lůnu plodím, Co stínů sbor životem s sebou vodím – A chci, o pěvče vln! jen umřít s tebou! 111 O kéž bych mohl duši svoji celou, I s touhou svou, svou nadějí, svým přáním, S tím tajným bolem, s láskou se vší vřelou Vypěti v tichou dobu osamělou, Ach! jedním dechem, jedním pozalkáním. 112