V srpnu 1844.

V srpnu 1844.
O vlasti má, proč syn tvůj musí lkáti, Proč v noci tiché hořké slze lít? Ach kdož mu prchlé dny mladosti vrátí, Kdo sílu mladých žil, kdo vřelý cit? Tobě své srdce s celou jeho září, Tobě své mysli obětoval ráj; Svatý se oheň zarděl v jeho tvářitváři, Když vyřknul slovo: vlast má Český kraj! Tvých dějin když on čítal v slavných listech Ta jasná jmena s svatým zápalem, Kdekoliv stál na rekovných tvých místech, Ty’s duši pronikla mu plápolem. 31 Tě milovalmiloval, ty’s bohyní mu byla! Ty vírou, láskouláskou, nadějí! – O žel! Tys krásný sen mu sama zakalila, Ranivši jej, když obejmout tě chtěl. Ach jsou to boly neznané a rmutnérmutné, Toužebným hledat okem hvězdu svou, Vidět ji zhasínat – a státi smutně, Co sirotek s planoucí láskou svou. A opuštěný státi v zemi ledné A plamen musit udusiti v sobě. Mých tváří oheň – ach, on zhasne, zbledne, Má láska zhnije v nečinnosti hrobě. 32