5. Přivítání.

Siegfried Kapper

5.
Přivítání.
(D. K...ovi).ovi.)
Synu věrný kmene mého, Duchem jenž i srdcem svým, Se vší myslí, všemi city,city Vroucně žiješ bratrům tvým; Vlasti naší pravý synu, Buď nám hlučně přivítánpřivítán, Tímto mužným ruky stiskem V naše šiky připoután! Ze skrovného dosud počtu Jsi ty jeden z horlivých, Jenžto s námi vysvobodit Kmen se snaží otců svých! 63 Dlouho dosti krutým vírem Světem hnané zrno Judy! Láskou k vlasti otevře ti Klín se mateřinské půdy. Lásky k vlasti pevný kořen Tisícerých ramen silou Zem obejme mateřinskou – V blaha květu růži bílou. Budoucnosti dnové naši V stínu déle nedřímají, V tisíc srdcích žalmy ranní Sborem již se ozývají. Ne dlouho již – šerý soumrak Rozdělí se v ráno jasné; Bratrům našim k novým věkům Probudí se jítro spasné. 64 Na peruti ducha volné Až my k nebi poletíme, Povoláni k vlasti slávě Že i my sme, dosvědčíme. Kdo chce, ať to krátkozraký Hrdě snem nazývá marnýmmarným, Nám se stala důvěra ta Štítem v boji blahodárným.