Touha.

Touha.
Tmavého jezera Hlučné vření, Jak se pění, A o půlnoční chvíli Ze vší síly Mocně, všemocně K břehu se vine, Vezdy jen k břehubřehu; K břehu – k břehu: Věčné to přilévánípřilévání, Zase odtékání – Ach! marné to lásky Marnější lkání! 107 Rozpoutaných větrů Bezmírné vání, Z východu k západu Nestálé se hnání, Teď k jižní poušti, Teď k severnímu sněhu, Teď v skalách, teď v houšti, Teď k moři, teď k břehu; Věčné to se hledání, Nikde se nesetkání: Ach! marné to lásky Marnější lkání! – Listí svadlé – Zelené naděje Zklamané, spadlé – Se větví třese Mi na cestu Podzimní vír. Mrtvého listí K hrobu se hnání, „Kde mír a poklid?“ Věčné se ptání, 108 A při zemi, ach, při zemi U mateřského klínu Tolika stínů Pohřebných si Žalmů šeptání: „Haleluja! „Hosiana!Hosiana! „VeVe smrti k životu „BlahéBlahé povstání!“ Zemřelého štěstí Není to lkání: – Věčnosti lásky V smrti poznání! – Duše, má duše, S vlnobitím tvým Myšlének proudících Nesmírlivým: Ty jsi to jezero! 109 City, mé city, S věčným svým toužením, S hnáním se stále Dále a dále: Vy jste ty bouře! Srdce, mé srdce! Kéž by bylo listem Se stromu kanoucímkanoucím, Vadnoucím – Mroucím! – 110