Touha.
Tmavého jezera
Hlučné vření,
Jak se pění,
A o půlnoční chvíli
Ze vší síly
Mocně, všemocně
K břehu se vine,
Vezdy jen k břehubřehu;
K břehu – k břehu:
Věčné to přilévánípřilévání,
Zase odtékání –
Ach! marné to lásky
Marnější lkání!
107
Rozpoutaných větrů
Bezmírné vání,
Z východu k západu
Nestálé se hnání,
Teď k jižní poušti,
Teď k severnímu sněhu,
Teď v skalách, teď v houšti,
Teď k moři, teď k břehu;
Věčné to se hledání,
Nikde se nesetkání:
Ach! marné to lásky
Marnější lkání! –
Listí svadlé
– Zelené naděje
Zklamané, spadlé –
Se větví třese
Mi na cestu
Podzimní vír.
Mrtvého listí
K hrobu se hnání,
„Kde mír a poklid?“
Věčné se ptání,
108
A při zemi, ach, při zemi
U mateřského klínu
Tolika stínů
Pohřebných si
Žalmů šeptání:
„Haleluja!
„Hosiana!Hosiana!
„VeVe smrti k životu
„BlahéBlahé povstání!“
Zemřelého štěstí
Není to lkání: –
Věčnosti lásky
V smrti poznání! –
Duše, má duše,
S vlnobitím tvým
Myšlének proudících
Nesmírlivým:
Ty jsi to jezero!
109
City, mé city,
S věčným svým toužením,
S hnáním se stále
Dále a dále:
Vy jste ty bouře!
Srdce, mé srdce!
Kéž by bylo listem
Se stromu kanoucímkanoucím,
Vadnoucím –
Mroucím! –
110