Po bouři.

Augustin Eugen Mužík

Když jsi mne zradil, umříti jsem chtěla. Ve mdlobu přešla síla moje celá, hrob v prsou pustých sama jsem si nesla – jak toužila jsem, abych pod ním klesla. Mně nikdo nesměl těchy šeptat slova, neb nechtěla jsem ránu jítřit znova, ba na boha též jsem si nevzpoměla, vždyť zapomnít ne, umříti jsem chtěla. A po dnes na dno rány nezhojené se při vzpomínce všecka krev mi žene – leč jedno přiřknul čas mi bez zdráhání – klid hluboký a tebou pohrdání. Tak vojín bezbranný, když bitva vzteká se kol, on žalně na svou ránu čeká, leč v krunýři a s mlatem v ruce pádným i slabé srdce pak je rekem chladným.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

287. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K. HAVLÍČEK. (Josef Svatopluk Machar)
  2. Smrt vojína. (Karel Marie Drahotín Villani)
  3. Večer před bitvou. (Josef Václav Frič)
  4. 157. Že neměl jsem tě rád? Aj, v žití boji (Adolf Heyduk)
  5. Loučení-se vojína od milenky na vojnu. (Karel Marie Drahotín Villani)
  6. Vezdy Bohu kolena svá skláním, (František Sušil)
  7. ČLOVĚK ZA MYŠLENKOU (Antonín Sova)
  8. CHTĚL BYCH SE POMSTÍT... (Josef Rosenzweig-Moir)
  9. Před bojem. (Matěj Pěvoslav Havelka)
  10. Loučení. (Josef Krasoslav Chmelenský)