Vezdy Bohu kolena svá skláním,

František Sušil

Vezdy Bohu kolena svá skláním, Když si na propasti zpomenu, Na jejichž jsem chodil čeřenu Moha v plen býť zhouby věčné báním. Tvým se, Pane, dálo smilováním, Že jsem ušel pekla plamenů, Z tvých mně síla tekla pramenů, Saní těch jsem Tvým zbyl požehnáním. Otče dobrý na nebeské výši! Dej mi věčně věrným býť tvé říši; Dej, ať svět mě s Tebou nerozdvojí! Slyš mou prosbu, lásky věčné zdroji! Zabij mne radš smrtí tisícerou, Než bych zasnoubil se s pronevěrou.

Patří do shluku

seč, voj, bitva, chrabrý, meč, pluk, nepřítel, nepřátelský, vrah, zbraň

704. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Smrt vojína. (Karel Marie Drahotín Villani)
  2. Jednání druhé. (Jindřich Böhm)
  3. 81 Za všechna pekelná příkoří, (František Zavřel)
  4. JARO 1907 (Božena Benešová)
  5. Loučení. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  6. 45. Blízek nebe hluchým nechcy lkáti (Jan Kollár)
  7. Bouře. (Josef Václav Frič)
  8. RŮŽE OUSTECKÉ. (Augustin Eugen Mužík)
  9. DEJTE MI V RUKU BŘITKÝ MEČ! (František Šimeček)
  10. V dubině. (Simeon Karel Macháček)