Návrat.

Návrat.
Kdy jsouce v mládí srdce jednoho jsme milovali se – a nesměli. Byron – Manfred.
Paní. Již prchni, panoši, než láska zradí nás! Hle, hvězdy rojí se, a pozdní už je čas, v tu dobu vrací se i sokol, chrt i pán. Panoš. Nechť sokol v oči mé svůj ostrý zatne spár, nechť fena utopí mou krví vzteklý žár, ach pro tě, královno, nechť v srdci utkví meč! Paní. Což zdí těch mrtvých chlad, kam uzavře mne pán, než smrtí zdlouhavou mně konec bude dán, ta plíseň hrobová tě, milý, neděsí? [190] Panoš. Já žebrák jsem, on král, však než se navratí, má náruč korunu mu navždy uchvátí – tys jeho koruna – ó jaký jsem já král! 191