Loď času.

Augustin Eugen Mužík

Loď času.
Daleko přes moře života odnes nás člun při planém horlení, při lkání ztrhaných strun, od mládí přístavu bouři nás odnáší vstříc, a já se s mladosti pobřežím neshledám víc. Od dětství otčiny když mne tak osud pryč hnal, smuteční pochod jsem v cestu své bolesti hral, vlny v to hučely posvatný, velebný řev, moře se pěnilo jak teplá, rozlitá krev. Zapalte pochodně! Z uprchlých jinoštvíjinošství dob zbývá nám na břehu novém jen hledat si hrob. Do dálky stonati můžeme, rváti si vlas, ale přec v posled jen hrob čeká na břehu nás. [203]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík