Hymna lásce.

Augustin Eugen Mužík

Hymna lásce.
Života závistné stíny naděje svit ať nám rvou, v prsou žár vznítíme jiný – spásu a důvěru svou. Velká a svatá, jež zaříš s nebes až na dálný svět, plodíš vše, stavíš a maříš, člověka i slabý květ! Tys byla duchem, jenž střežil chaosu závratnou pláň! Života kmit ještě nežil, se dnem už čekalas’s naň. Slavnější než samo nebe i bůh, jenž kraluje v něm – věčně jsme poslušni tebe, kdy boha nevzpomenem. [209] Paprsku bílý, o sladká Lásko, ty bohem nám buď! Smrť až nás zachvátí – matka, ty místo něho nás suď! 210

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík