DÍTĚ

Augustin Eugen Mužík

DÍTĚ
Běželo dítě, nožkou bosou dotknulo se květů s rosou, zazpívalo do dáli, kde ty kraje dřímaly. Sladká píseň plání výskla, jak déšť zlatý z ňader tryskla, padla skalní na stěnu, zbudila tam ozvěnu. Ozvěna hned usmála se, na ní zpět to dítě zase, tak to znělo smíchem v dál, a kraj v touze naslouchal. Dávno větry písně svály, dítě zmlklo v širé dáli, a kraj celý dál a dál dlouho, dlouho naslouchal. 10