NOČNÍ TICHO V LESE.

Augustin Eugen Mužík

NOČNÍ TICHO V LESE.
Ticho na nebesích, na zemi je mír. Ve hlubokých lesích usnul ruch a vír. Bez hnutí je nyní doubrava i keř, tichounká noc stíní klidně spící zvěř. Jenom člověk stojí, po boku svém zbraň, právě teď se strojí na ubohou laň. Prchni, plachá lani, skryj se dále v keř! Ten muž na čekání, horší je než zvěř! 13 Nahoře se svítí luny zář a hvězd. Dole co se třpytí, strašná zbraň to jest. Však ta noc tak tichá, nebes lem tak čist, kolem nezavzdychá ze sna ani list. Mír té noci táhl dálí v luh i stráň. V srdce lidské sáhl. Lovec složil zbraň. 14