MARNÉ SNAŽENÍ.

Augustin Eugen Mužík

MARNÉ SNAŽENÍ.
Kde jsi včera chodila, že jsi doma nebyla? Hledal jsem tě jako kvočna, když kuřátko ztratila. Ve mrazu a ve sněhu dal se k tobě do běhu, doufal jsem, že s koníčkem nám oběma dáš noclehu. – Ach, vždyť už to dávno víš, že se mne nedochodíš. Pročpak raděj, milý hochu, s jinou už se nevodíš? Kdybys čekal do noci, do mrazu a nemoci, nemohu ti, můj synečku.synečku, nemohu ti pomoci. 57 Podkovička strhaná, tvoje milá zadaná, s jiným jsem už, můj holečku, s jiným už jsem spoutaná. Já též byla na nohou – pod tou boží oblohou slibovala, přísahala, už nás dělit nemohou. 58