OŘECH.

Augustin Eugen Mužík

Do hrobu nás zakopali, my jsme z něho zase vstali, jak to setí, které z jara vždycky vydá země stará. Vždyť jsme ještě na své půdě, na té svojí rodné hrudě, a dokud jí život letí, živy jsou i její děti. Od pradávna, od jakživa bylo, jak to dosud bývá: bez lítosti, bez váhání prali do nás na potkání. Kde to bolí, ať to bolí, jak ten český ořech v poli, jak do něho nepere se, on ovoce nepřinese! A ten ořech – tatík starý divné plodů skytá dary; v skořápce, jež tvrdou zdá se, měkké jádro ukrývá se. A v tom, bratři drazí, smělí svoji máme slávu: srdce změkka pro svět celý, ale tvrdou hlavu!

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

241. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SKÁLA. (Jiří Mahen)
  2. 166. Život. (Jan Petr Jordan)
  3. DATLI. (Jiří Mahen)
  4. None (Jaroslav Vrchlický)
  5. XIII. Polsce. (Josef Svatopluk Machar)
  6. Dub. (Josef Václav Sládek)
  7. Liška bez Oháňky. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  8. LOUČENÍ (Augustin Eugen Mužík)
  9. Doslov. (Adolf Heyduk)
  10. Také způsob zavraždění. (Jan Evangelista Nečas)