LOUČENÍ

Augustin Eugen Mužík

Plakaly ty lesy, plakala ta skála, kde jsem naposledy se svým milým stála. A mé slzy tekly jako jarní vody z té mé převeliké, převeliké škody. Už se nepotěším v žalosti a trudu, v černou zem si lehnu a tam spáti budu.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

393. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Jaroslav Vrchlický)
  2. XXVI. V mládí, (Adolf Heyduk)
  3. Psáno na první stránku knihy „Na sedmi strunách“. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Já volal v lesy: „Nevíte, (Gustav Dörfl)
  5. STESK NADČLOVĚKA. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. OŘECH. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Selské kázání. (Jaroslav Vrchlický)
  8. XXVIII. Láska shořela jak tenká svíce, (Jan Neruda)
  9. Láska pocestného. (Ladislav Quis)
  10. CIKÁNKA NA VSI (Rudolf Medek)