STESK NADČLOVĚKA.

Karel Dostál-Lutinov

Tak jsem je znova stvořil, vyzbrojil do boje – a mám teď kolem Sebe jen slepé nástroje. Jen lidské automaty kol Mne se klanějí – však nechápou Mých smutků, ani Mých nadějí. Hledím-li usmívavě, lhou Mi: Je jasný den. A jsem-li vážný, řeknou: Je obzor zachmuřen. Nazvu-li černé bílým, hned hlavou kývají, a řku-li: Bude pršet – už deštník zdvihají. Tak nemám v šíř i dáli, s kým bych se potěšil – toužím-li po soudruhu, musím jet tisíc mil. A soudruh můj je tvrdý, je Nadčlověk jak já – Mont Blanc a Monte Rosa – a propast hluboká...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dělat, chudák, koukat, nos, kapsa, huba, počkat, krk, vyndat, čert

617. báseň z celkových 674

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. báseň bez názvu (Ferdinand Tomek)
  2. Kritik. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Psáno na první stránku knihy „Na sedmi strunách“. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Bílý osel. (Eliška Krásnohorská)
  5. NÁVŠTĚVA (Josef Kalus)
  6. Nedůvěra. (Václav Jaromír Picek)
  7. báseň bez názvu (Karel Leger)
  8. LOUČENÍ (Augustin Eugen Mužík)
  9. CIKÁNKA NA VSI (Rudolf Medek)
  10. Modlitba. (Bohuslav Květ)