Elegie.

Augustin Eugen Mužík

Vše drahé zašlo. Každým okamžikem já s tím se loučil s bolu divým křikem, a stonem smrtným má kdy vřelá hruď, já volal: „Tedy navždy s bohem buď!“ Vše mrtvo již... A duše ta, jež znovu by mohla vzkřísit ony mrtvé z rovu, spí, hlucha k nářku mému, v středu jich jak mrtvá kněžka v troskách model svých.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

290. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 18. Byly doby, v nichž mé srdce (Jaromír Březanovský)
  2. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)
  3. Kol Stygu táhly těl se dlouhé šiky, (Josef Holý)
  4. Po klekání. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. NA HŘBITOVĚ. (Ferdinand Tomek)
  6. Na hřbitově. (Adolf Heyduk)
  7. CXXIV Ach, moje mrtvá a ty, moje živá! (František Zavřel)
  8. V pláči temný mrak se žene, (Rudolf Mayer)
  9. SOUMRAK. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Odměna. (Adolf Heyduk)