Blankyt.

Václav Antonín Crha

Blankyt.
Když jsem dívko, do blankytu oček Tvých se pohroužil: ó jak jsem se po tom nebi, co v nich dříme, roztoužil! Když pak musím nyní žíti, dívenko má, bez Tebe: anjílkem jsi a já lítám s písní k Tobě do nebe. Jak skřivánek zpívám sobě, vznášeje se k blankytu: za dne tam své nebe hledám, večer – v srdce úkrytu. 14