Uzříš-li stařečka.

Václav Antonín Crha

Uzříš-li stařečka, mé dítě drahé, o konej na něm nejkrásnější cnost, hleď připravit mu aspoň chvílky blahé, vždyť půjde snad již zejtra na věčnost. Pozdrav ho, oblaž, jak jen budeš moci, a s láskou úctivou naň pohledni; odejdeť k Bohu snad již této noci a pohled tvůj je proň snad poslední. S úsměvem Tvým, tím lásky prohlédnutím uloží se snad v tichý spánek svůj a v spánku tom mu drahým zpomenutím, snem blahým bude onen pohled tvůj. Pročež když uzříš starce, dítě drahé, ó konej na něm nejkrásnější cnost, hleď připravit mu aspoň chvílky blahé, vždyť půjde snad již zejtra na věčnost.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

573. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Od upřímného dítěte (Emanuel Züngel)
  2. XIII. Velevážená slečno! (Herma Pilbauerová)
  3. Svátek. (Václav Svatopluk Štulc)
  4. XLI. Což nad lásku lze mi dáti? (František Ladislav Čelakovský)
  5. IX. Velevážený pane učiteli! (Herma Pilbauerová)
  6. 16. Z těch dní, matinko, dohromady, (Josef Uhlíř)
  7. 40. My, Tvé dítky, jsme jak kvítky, (Josef Uhlíř)
  8. 23. Mou k Tobě lásku vroucí (Josef Uhlíř)
  9. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  10. 98. Co bych přála sobě samé, (Eduard Just)