Uzříš-li stařečka.

Václav Antonín Crha

Uzříš-li stařečka.
Uzříš-li stařečka, mé dítě drahé, o konej na něm nejkrásnější cnost, hleď připravit mu aspoň chvílky blahé, vždyť půjde snad již zejtra na věčnost. Pozdrav ho, oblaž, jak jen budeš moci, a s láskou úctivou naň pohledni; odejdeť k Bohu snad již této noci a pohled tvůj je proň snad poslední. S úsměvem Tvým, tím lásky prohlédnutím uloží se snad v tichý spánek svůj a v spánku tom mu drahým zpomenutím, snem blahým bude onen pohled tvůj. Pročež když uzříš starce, dítě drahé, ó konej na něm nejkrásnější cnost, hleď připravit mu aspoň chvílky blahé, vždyť půjde snad již zejtra na věčnost. 21