O dušičkách.
Sem pojď, mé dítě, k tomuto zde hrobu,
všady dost věnců, zde jen žádný květ,
na všecky zpomněl někdo po tu dobu,
jen na toho zde zapomněl už svět.
Pomodli se zaň, kdo tu odpočívá,
možná že dědu tvému rádcem byl,
snad, že s tvým štěstím osud jeho splývá,
snad prospěch vlasti jej tu pohrobil.
Pomodli se zaň, pokud světem chodíš,
snad že mu spása bude z tvojich slov;
kdo ví, kde poutnickou hůl ty odhodíš
a zapomenut tvůj kde bude rov.
Až v chladné zemi budeš odpočívat
a nikdo z přátel u tě neprodlí,
ó jak se blaze budeš s hůry dívat,
když na tvém hrobě se kdo pomodlí.
Pročež již pojď, mé dítě, sem ku hrobu,
všady dost věnců, zde jen žádný květ:
na všecky vzpomněl někdo po tu dobu,
jen na toho zde zapomněl už svět.
22