Dudák.

Václav Antonín Crha

Dudák.
Onemocněl – dudák, samou láskou – chudák: Že mu milá výhost dala, za jiného se mu vdala, inu, byl to chudák! Dudáčku můj – já řku, nech pak toho – nářku, ohledni se kolem sebe, kopu děvčat dá ti nebe, – nu a jakých! – já řku. 52 Máš památné dudy, dívky je znaj’ všudy, toť aby čert dudy pískal, abys děvče nevyzískal, jářku – všudy, všudy!!