Motýl.

Václav Antonín Crha

Motýl.
Dobře máte, milé dívky, jsem a budu motýlem, české kvítí, české děvy dá-li Bůh jen podílem. Motýl prý na hrobech bývá znakem nesmrtelnosti: kéž se na hrob slávy naší pel mých písní uhostí. Kéž bych nad hrobem tím velkým, v lůně kvítkův, našich děv, zazpívat moh’ do všech světů, jeden nesmrtelný zpěv. Nesmrtelným jsa bych zpíval o vás Češky věčný zpěv, až by vstala nám zas sláva, probudil se – český lev. 54