Posledně mne provoď večernice.

Václav Antonín Crha

Posledně mne provoď večernice.
Posledně mne provoď večernice, ve svém tajů plném úsvitu: půjduť ještě jednou do květnice, tam do srdce svého úkrytu. Zapláči si mezi těmi květy, jež má láska věrně pěstila, a pak ztrhám všecky bludné světy, o nichž budoucnost mi věstila. Vyrvu z kořen růžový keř lásky, věrnosti poměnku rozmetám, a tak svědky té osudné sázky zničiv – – žíti budu sobě sám. 72 A již zatemni se cizé nebe, se svých světel divou směsicí: temným žalům není třeba tebe, an’s mi vzalo vše – s mou světicí!