IX.
Vidím stráni osloněnou,
Vidím stráni osloněnou,
posvátný háj na ní,
a nad vším se rozprostírá
červáneček ranní.
Hájem mladý jelen kráčí,
v jasnou dálku zírá,
a kol sebe potravy si
z kvítí jara sbírá.
Chodí jelen širou strání
dolů ku potoku,
kudy starý jelen chodil
postrach všemu soku.
Starý jelen zahynul tu,
ale z jeho kostí
sílu čerpá všecko mládí,
v nové bujarosti.
Mladý jelen – velká síla
v háji zelenavém:
mladý jelen – národ český
v působení novém.
107
Národ český – síla mladá,
ale rozum starý,
nehodami otužil se,
srdcem je však jarý.
Sílu čerpat vychází si
na praotců hroby,
aj – již tanou před duší mu
dávné, slavné doby.
Hoj jelene, vzchop se nyní,
pokroč ku východu,
nech se sluncem osloniti
na čest svého rodu.
Již se zvédá, hájem těká,
v slunci jíž se vzhlíží:
pějte, čeští skřivánkové,
Čech se k cíli blíží.
Přidružte se děvy české
Libušín rod vstává – – –
Tiše – tiše – jak dech jitra
Vstříc nám jde již sláva.
***
108
Jitro již zasvitlo, temno již mízí,
Májovým hájem prokmitá den – –
zaplesej srdce mé, nebe ti splní
milosti plný – májový sen!
109