Klášternice.

Václav Antonín Crha

Klášternice.
V zahrádce u kláštera bledá panna chodí; luna září v tvář jí sněžnou a zapadlé oko rodí slzu první lásky něžnou. „Ó, jak jsem sťastna, že mi zesnul ženich drahý! Mohu jej zas milovati: jestiť z něho anjel blahý a anjele smím milovati.“ Chvějíc se vstoupí k soše nebeské Královny; Matka Boží v luny šeru, – a její zrak bohorovný zří na čistou nebes dceru. I sklesla panna k zemi, blaženě zří vzhůru: až jí oko v smrti strne, závoj po tváři se shrne; – slyš, řeholnic žalmy v kůru. (Z Uhlanda.) 197

Kniha Kusy mého srdce (1875)
Autor Václav Antonín Crha