Na hrob Karlu Vinařičkému.
(† 3. února 1869).
V svatém lůně Vyšehradu
tichý hrob Ti vykopali
a k všem zašlým perlám naším
také Tebe, Karle, dali.
Zde’s odložil hůl poutnickou,
odpočíváš po všem boji,
a na hrob Ti národ klade
„Varyto a lyru“ Tvoji.
242
Varytem tím věčně zvučí,
co kdy Římu chloubou bylo,
co kdy z písně Virgilovy
římanskou hruď rozohnilo.
Lyra tvá pak budí ohlas
blahých idyllických zpěvů,
jež při bravech při sicilských
touhou prochvívaly děvu.
Co po luzích italských se
za pravěku rozléhalo,
to hlaholem českým se nám
z Tvých úst, Karle, zas ozvalo.
Hlahol ten zní po všech vlastech
věk ho věkům odpovídá,
a velebný Vyšehrad si
hrob samého pěvce hlídá.
Vyšehrade, rume slávy,
když tě vidím, slzím vždycky:
kde pohřbena všecka sláva,
tam spí též náš Vinařický!
243