Hrady naše.

Václav Antonín Crha

Hrdé zbytky hradů hrdých třímající v výši smělé, oj, což jste vy z časů slávy myšlénky snad zkamenělé! Myšlénky snad, jimiž ňadra vlasti mé se někdy chvěla, když se v mocné písni slavy s národem svým rozepěla. Myšlénky snad oněch písní, jichžto ohlas vrahy kácel, pro něž – jakoby svou víru – mnohý – mnohý – dokrvácel! Ano, písněmi jste byly hradověnčené vy chlumy: vždyť, když slávy zpěv nám zanik’, také vy jste sklesly v rumy. A ty rumy, kdykoli jim takový zpěv lůnem šumí, utajeně přizvukují – – –: hrad svým zpěvům porozumí! Stůjte dlouho, dlouho ještě, o nynější plémě dbejte a o slavných zašlých dobách tichou zvěstí šepotejte. By to plémě poznalo se, že mu schází lásky smělé k činům smělým, jak ty hrady, ty myšlenky zkamenělé.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

762. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČESKÝ MÁJ. (Václav Bolemír Nebeský)
  2. Jednání čtvrté. (Jindřich Böhm)
  3. Zahrej mi, drahá, sonátu, (Gustav Dörfl)
  4. PĚVCOVO PUTOVÁNÍ. (Václav Jaromír Picek)
  5. XLIX. Jindy mě za dlouhé chvíle (František Ladislav Čelakovský)
  6. DOZVUKY. (Otakar Mokrý)
  7. V PODJESENI. (Václav Šolc)
  8. Láska. (Pavel Josef Šafařík)
  9. Zpěvné Čechy. (Václav Jaromír Picek)
  10. Smutné dumy... (Rudolf Richard Hofmeister)