Do památníku mladému básníku Krasoslavu Skřivánkovi, příteli svému.

Václav Antonín Crha

Do památníku
mladému básníku Krasoslavu Skřivánkovi, příteli svému. († 28.prosince 1857.)
Vážný Krkonoš jak u svítání – slunka zář kdy na něm spočine, v růžný háv své týmě zavine, věnčen borem – ku slunci se sklání: Tak i já v bratrském dnes Ti přání dávám věnec, jejž Ti uvine dobou – srdce milky nevinné, v stálém Krasoslava milování! A však vidím zdobnější též kvítí, které, až se v věnec uvije, na tvé skráni jednou má se skvíti: Písně jsou to, jež tvé srdce pěstí, jež Ti, bratře, máti Čechie volí vděčně na tvou hlavu vznésti! 264

Kniha Kusy mého srdce (1875)
Autor Václav Antonín Crha