Na hrobě mladého básníka z jara.

Václav Antonín Crha

Na hrobě mladého básníka z jara.
Pod jasanem tiché křoví, před ním v kvítí mohyla, mnohá perla z krásných očí hrob ten pěvcův zrosila. 265 V tichém sadě srdce jeho mnohá růže pučela, mnohou písní něhotklivou lyra jeho zvučela. Mnoho poupat nevykvětlých do hrobu vzal se světa, proto kvítí z hrobu jeho, bujně nyní vykvětá. Každé kvítko to – je píseň, jež pučíc vždy zazvučí a slavík ji noci zpívá až se jí sám naučí. Zpívej ptáčku, zpívej písně pěvců záhy zesnulých, já pak budu na mohylách zpomínat dob minulých! 266

Kniha Kusy mého srdce (1875)
Autor Václav Antonín Crha