Potěšení žáčků.

Václav Antonín Crha

Potěšení žáčků.
Jaká radost žákem býti radost nevýslovná, – tu když srdéčko mé cítí, boháči se rovná. Živobytí mé je krásné jak polního kvítí: na nás oba slunce jasné usměvavě svítí. Vesele si zpívám vůkol, a zas jako včelky čile pracuj svůj úkol, vždyť není tak velký. S chuti každičký den vítám k pilnosti a slasti, a tak jako kvítek zkvítám k blahu milé vlasti. 432 Je to radost, vlasti žíti, radost nevýslovná, tu když srdéčko mé cítí, boháči se rovná!