Kvítky z jara.

Václav Antonín Crha

Kvítky z jara.
Patřte, dítky! na ty kvítky, když se z jara radují: pnou do výšky své kalíšky, Bohu za vše děkují. Proč pak ale, kvítky malé, kalíšky své kloníte, když vám vadnou zimou chladnou lístky polo-rozvité? V šťastné době my vás sobě béřem za vzor vděčnosti; pročež vy zas vemte si z nás příklad v dobách neštěstí. 446 My, když žaly slast nám kalí, hlavinek nekloníme: nýbrž vzhůru k nebes kůru prosebně vždy hledíme.