Kvítek.

Václav Antonín Crha

Kvítek.
Znám překrásné dva kvítky, růžinku s lilií, k jich slávě to jen schází, že květ jim pomíjí. Povadne jejich krása za mnohý krátký den, a to mi v srdci věstí, že jim jsem podoben. Pomíjí všecka krása, kterou zná marnivost, jen krása duší dobrých trvá až na věčnost. 456