Věrný pes.
Bohatý jeden obchodník
se zbožím domů jel,
a na cestě ho, jako vždy,
pes Lapač provázel.
Za jednoho dne parného
ulehli v stromoví:
rád si ve stínu kůň i pes
na chvilku pohoví.
A opět kupec naložil
na koně zboží své,
a opět jedou parným dnem
po pláni palčivé.
Jen Lapač nechce z místa jít
a štěká, vyje, řve –
a vrhá jako zběsilý
pod koně tělo své.
457
A čím se více vzdalují
od stromů v průhoně,
tím vztekleji se sápe pes
a vrhá na koně.
„Ubohé zvíře!“ myslí pán,
„tě stíhl hrozný soud;
leč tvoji žížeň palčivou
nezhojí slzí proud.“
A tiše sáhne po zbrani,
ještě psa oželí,
nahne se s koně k Lapači
a pak jej zastřelí.
Strašlivě tu pes zaskučí,
až zní to po pláni,
a na smrt chudák postřelen,
do dálky uhání.
I jede kupec smuten dál,
až přišel na nocleh;
tu spozoruje v úžasu
ztrátu svých peněz všech.
Uloží zboží k příteli,
a ač je noční čas,
ujiždí temnou planinou
k stromoví zpátky zas.
458
A nedá koni oddechu
a jede dál a dál,
až dojel na to místo zpět,
kde si byl odpočal.
A hle, tu měšec s penězi
a v trávě něco výš
věrný pes, jakby hlídal jej, –
a však je mrtev již.