Chvála malých.

Václav Antonín Crha

Chvála malých.
Jak jsi malý, ptáčku, jak jsi maličký, a přec máš tak něžné, krásné písničky? Já jsem mnohem větší, zpěvy rád též mám, předc ale nikdy tak nezazpívám. „Já mé milé dítě, vždy si přivstanu když slunce vychází, zpěv svůj dostanu. Ranní tichý vánek to je Boží dech, naplňuje zpěvem hrdla ptáčat všech; 462 a vždy, jako já, se za malého měj: kdo se před svým Bohem za malého má, ranní zpěvy ptactva snadno pojímá. A když počne zpívat, Boha velebí, sami anjelé s ním zpívaj’ na nebi.