Stojí zetlelá zvonice
u prostřed náměstí,
k ní se utíká, kdo zažil
nevděk a neštěstí.
Když zazvonil kdo na zvonec,
byť bylo v půlnoci,
přišli hned z rady soudcové
poskytnout pomoci.
A přísně po všem pátrali,
co měl kdo za nevděk,
a před trestem tu nechránil
ni úřad, stav neb věk.
Je tomu asi dvě stě let,
co v městě kupec žil,
jenž z rozsáhlého obchodu
statkův si nakoupil.
Ten měl též koně krásného,
jenž velmi rychlý byl
a rychlostí svou jedenkrát
pána vysvobodil.
Kupec jel lesem v soumraku,
tu však byl přepaden,
od šesti divých lupičů
i s koněm povalen.
Kůň se tu vzepjal, pokopal,
kdo se mu blížit chtěl,
a než se vrazi nadáli
s pánem pryč uháněl.
Však během tím si přetrhl
kůň něco v útrobě
a chřadl chudák, oslepl,
podléhal chorobě.
Kupec se sice vyslovil,
že zvíře hlídat dá,
a třeba bylo nemocné,
z domu je neprodá.
Brzy však na slib zapoměl,
chtěl koně prodati
a když naň nikdo nepodal,
kázal jej vyhnati.
Sedm hodin se chudák kůň
před vraty načekal
a slyšel-li vnitř kročeje,
radostně naslouchal.
Marně však čekal do noci
na svoje vpuštění,
zimní noc musel stráviti
na chladném kamení.
A ještě celý druhý den
marně se načekal,
až jej chudáka velký hlad
donutil jíti dál.
Jsa slepý v stálé temnosti
klopýtal ku předu,
až lidi srdce bolelo
z tohoto pohledu.
A hlavu k dlažbě sníženou
smutně se dále bral
a našel-li kde slámy kus,
o jak se radoval!
A takto hladem zmořený,
již kost a kůže jen,
přišel jedenkrát v půlnoci,
kde zvon byl zavěšen.
A sháněje si potravy
trám hryzal v zvonici
a řemen, co byl u zvonu,
chutnal mu za píci.
Tím ale zvonec rozhoupal,
že počal vyzvánět,
a lidí ze sna probudil
a soudce sem přived’.
Tu stál před soudci žalobník
co oběť nevděku:
slepý kůň zvonil o pomoc
naproti člověku!
„To je soud Boží,“ soudci dí,
koně se ujali,
v půl noci k soudu zasedli,
pro kupce poslali.
„Co já bych dělal u soudu?“
na lůžku kupec dí,
však stráž jej vede k zvonici,
k výmluvám nehledí.
Jak se tu kupec podivil,
co tu měl za pohled:
kol kolem sedí soudní dvůr,
slepý kůň u prostřed.
„Znáte to zvíře ubohé?“
soudce se kupce ptá –
„bez koně toho byl byste
pozbyl už života!“
„A na místě vší vděčnosti,
člověče ukrutný,
o hladu od vás vyhnán je
tvor tento přesmutný!“
„Žalobný zvon nás zavolal,
zde stojí žalobník,
soudu jste nyní propadl,
právu jste neunik’.“
„Zvíře to si teď vezmete
ve vlastní ochranu,
jak sluší s citem člověku,
jak sluší křesťanu!“
A vážně pozvedl se soud
když takto pověděl;
kupec pak v hanbě zůstaven
s koněm svým domů šel.