DRAK.

Augustin Eugen Mužík

Kříž z dřeva řezal Božetěch a na něm Krista tělo(J7f) jak žilo by a zmíralo tak umně hrůzně pnělo(J7f) pak zved je na svá ramena a na bratry zřel kolem(J7f) a plakal dlouho ze srdce jat nadějí i bolem(J7f) Jej vina tíží na duši a trest mu ruce váže(J7f) Že biskupovi vzepřel se on pokutou mu káže(J7f) ten kříž nésti až do Říma bez reptání a dlení(J7f) tam složiti jej ve chrámě a žádat odpuštění(J7f) Kam sotva ptáci doletí on s tíží tou má jíti(J7f) Snad nežli domů vrátí se ten klášter v prach se sřítí(J7f) neb biskupova nepřízeň a mocné jeho slovo(J7f) tu na Sázavě podmele to dílo Prokopovo(J7f) Však jménem božím vyšel přec už lesem zná mým kráčí(J7f) a cítí bratří vroucí hled jak v sled se za ním stáčí(J7f) By znik mu kročil rychleji zas myslí spěje zpátky(J7f) a znovu váhá jaká tíž krok náhle mdlý a vratký(J7f) Dál dál dále kráčí z domova a kolem cizích prahů(J8f) až přes Alpské i vrcholy kol propastí a svahů(J7f) I zdá se jemu cos jak stín že spěje za ním stále(J7f) vždy v patách jak jen od vlasti se pohnul dál a dále(J7f) stín dlouhý to a delší vždy až zpět zas k vlasti sáhal(J7f) Cit chmurný trapný zoufalý se v opatovi zmáhal(J7f) a cítil těžké břímě své a každého dne těžší(J7f) co stín ten černy ponurý se naň jak balvan věší(J7f) Na bílé třpytné ledovce a na červánky jemné(J7f) se klade jako mlhy tkáň jak mračno těžké temné(J7f) a řeky modré průsvitné a moře bledá sivá(J7f) ten obrovský a hrůzný stín jak černá půlnoc skrývá(J7f) Leč opat silen pokorou svůj kříž přec dále nesl(J7f) až u věčného města bran s ním na pahorku klesl(J7f) I viděl žasl svatý cit jenž lidské řeči nemá(J7f) a modlitba jež nejhlubší když nezřena a němá(J7f) v něm vzplály ó tak dožíti tu slavnou svoji chvíli(J7f) kdy jako anděl pokoje už cíl se k němu chýlí(J7f) Však náhle s druhé strany zas ten černý stín se zvedal(J7f) jak od Čech sem až za ním táh teď na to město sedal(J7f) toť příšerný drak obrovský a zlobně naň se díval(J7f) a z očí tlamy sirnatý mu blesku sršel příval(J7f) To potvora je stohlavá až do nebe se tyčí(J7f) svět celý tělem zakrývá a jedovatě syčí(J7f) Však Božetěch se nezlekal a na draka kříž sklonil(J7f) Ten klesl jako bleskem sklán krev čerstvou z tlamy ronil(J7f) a svíjel se jak bídný červ jejž noha chodce drtí(J7f) a pak se natáh ve křeči a čekal už jen smrti(J7f) Křik opat Jménem Krista mluv kdos ďáble co chceš tady(J7f) nač stale jsi mně v patách jen a jaké jsou tvé spády(J7f) Tys vždy byl vrahem člověka však také jeho sláva(J7f) když pokušení odolal jež Bůh mu v cestu dává(J7f) Tu potvora se vztyčila a do očí mu zřela(J7f) že opatova přísná líc se hrůzou pozachvěla(J7f) Jsem chceš to vědět drak se smál když tvá to milost žádá(J7f) jsem tedy česká nesvornost a závist msta a zrada(J7f) a záští nesvár staletý jenž bratra pýchou mrazí(J7f) a před cizincem pokleká a otrocky se plazí(J7f) Však znáš mne dobře také sám jak stokráte jsi vzdychal(J7f) když jedovatý osten můj svůj jed v tvůj kalich míchal(J7f) a kdyby nebývalo mne kde tvá by byla noha(J7f) Tam doma v bratří okruhu a chválil bys tam Boha(J7f) však tak co biskup kníže víš i mnozí mniší rádi(J7f) to zří když ďábel prokletý ach cizí srdce svádí(J7f) je žene v odboj do zkázy ó na to místo tvoje(J7f) již čeká kolik bratří tvých ó jaké zvíří boje(J7f) Tož jménem Krista pohřbím tě v tu mořskou hloubi temnou(J7f) z té ciziny se nevrátíš a bys měl zhynout se mnou(J7f) a bych já s tebou zhynout měl nač o život se třásti(J7f) když mohu prospět smrtí svou svým bratřím a své vlasti(J7f) Ne zařval netvor krvavý mé právo starší plné(J7f) já musím do Čech vrátit se kde bratr bratru klne(J7f) kde přítel rdousí přítele krev lidu vládce pije(J7f) jen tam mé plémě roste dál a svobodně tam žije(J7f) A nazpět k vlasti točil se Tu opat křikl za ním(J7f) Rci jménem Krista jemuž já se v zbožné úctě klaním(J7f) kdy v Čechách zhyneš obludo kdy ostavíš mou zemi(J7f) Já Nikdy netvor vykřiknul a mávl perutěmi(J7f) a červánek jak poslední mu černá křídla zlatil(J7f) on k severu dál ulétal a ve mlhách se ztratil(J7f)

Patří do shluku

úlek, rmut, zádava, úděs, úsluha, pocel, výtka, hniloba, poklekat, jáhen

72. báseň z celkových 284

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ALLELUJA. (František Leubner)
  2. LXVIII. Na hřbitově pod kostelem (František Leubner)
  3. OTEVŘENÍ HROBU SVATÉ CECILIE. (František Leubner)
  4. IN NOVISSIMA TUBA. (František Leubner)
  5. None (František Serafínský Procházka)
  6. XI. Buření byť jen zarostl, (František Leubner)
  7. OTČE NÁŠ (Xaver Dvořák)
  8. XXIII. VOLBA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. AŽ CO ZBUDE. (František Leubner)
  10. VOCE LUGUBRI. (František Leubner)