Karafiát.

Augustin Eugen Mužík

Karafiát.
Ty květy zvláště miluji, ty pocuchané, rozervané, v nich srdce svoje sleduji, jež smutně pozdním ohněm plane. Kol kolem drobných kvítků lem je starou krví zkropen zcela, jak dole, na dně hlubokém by věčná rána krvácela. S tou ranou v srdci prokletém již na svět rodí se a zmírá. Nic nemá soucit s poupětem, a nikdo krev tu neutírá. Kdy v žáru léta vadne květ jak srdce lidské v žáru žití, zříš rudá místa ještě chvět se, ona dále bolest cítí. Ó nechte být, ó nechte snít ten květ a ve svůj bol se ztrácet. To srdce nechce klidně žít, to musí tedy vykrvácet. 14

Kniha Písně života (1894)
Autor Augustin Eugen Mužík