Mater dolorosa.

Augustin Eugen Mužík

Tam na pražském Karlově mostě kde zástupy lidu(Na) ten kámen šlapou osudu podnož sami(Na) co dole šerá Vltava v ponurém klidu(Na) se baví se Smrtí děsnými žerty a hrami(Na) a láká ztracené kteří jí svěřiti touží(Na) vše co je zde hlodá a mučí a pálí a souží(Na) a hledat klidu tam dole tam dole tam dole(Na) ba chladného diváka hrůzy mráz náhle jímá(Na) když hledí v tůň nahnut přes ty pilíře holé(Na) jak Smrti samé by v hlubiny očí se díval(Na) to socha kamenná v slunce žár metelic příval(Na) tam sedí a léty jak by už znavená dřímá(Na) Je vtělena bolest v ní tak jak ji umělec cítil(Na) a láska jak v duši svou svit její od ráje chopil(Na) On paprsk jeden z ní v srdce své nešťastné chytil(Na) v něm já své bytost svou nic své stavil a stopil(Na) a za štěstí v umění nalezl života věno(Na) Toť podoba té jest jejížto od věků jméno(Na) jak hudba smutných andělů člověku zní(Na) Mater dolorosa(Na) A člověk slyše tu hudbu pláče s ní(Na) To matka je boha člověka zrodivši světlo(Na) a spásu blaženost lidstvu sluneční záři(Na) ta živila tělem svým slovo jež z chaosu zkvetlo(Na) a květ byla jehož plod sladkostí zem trpkou daří(Na) To matka je svatá Smutek a tíha bolu(Na) tu hlavu krásnou a hrdou táhne jí dolů(Na) a ona složila do svého rodného klína(Na) svou krev své tělo své dítě mrtvého syna(Na) naň hledí nehledí V očích ztrhaných mraky(Na) pláč palčivý krvavé kalné jí oslepil zraky(Na) Je moderní doba Hleď jak ženou se divě(Na) kol šlechtici hejskové v titěrném polokroji(Na) svým nečistým zrakem lovíce krásu žen chtivě(Na) však Matce pohledět ve tvář se bojí se bojí(Na) Zde shon a vír valí se kolem tak bez umdlení(Na) tu Matku však z tichého bolesti nezbudí snění(Na) Jen časem z mostu kdy dolů tělo se skácí(Na) těch zoufavších nad svou strastí nad marnou prací(Na) ach tehda to zachvěje kamenným nitrem té Matky(Na) že úžeji přitiskne dítě své k rodnému klínu(Na) co zdola zní výkřik hrozný tak ostrý a krátký(Na) a z retů kamenných šepot chví Smiluj se Synu(Na) Sem stařena přijde klekne a bezmasé ruce(Na) tu vzpíná k tobě Maria v divoké muce(Na) je pol mrtvá s mrtvými svými za nimi touží(Na) v tvou bolesť svou pohřbívá na mžik ve hrob se hrouží(Na) I dívčice sirá i vdova sem z mostní jdou brány(Na) v svém srdci nesou ti krvavé zjitřené rány(Na) hruď jejich zlomena shasl v ní přání všech plamen(Na) a zvolna se jako tvá Maria mění v kámen(Na) Přec bol svůj potlačí na tvůj myslí tu pouze(Na) cit jejich šíp krvavý k tobě jen vznáší se v touze(Na) jich bolest ti zářivou glorii klene kol hlavy(Na) u bídné bídní útěchy svit ždají smavý(Na) Jda po mostě tom vždy hledím Maria k tobě(Na) i v mraze i vichřici májových paprsků zdobě(Na) všech matek bolest vtělena v bolesti tvojí(Na) a bolest celého lidstva se v bolu tvém pojí(Na) Neb ve světě nikde větší bolesti není(Na) než bolest je matek jež děti své mučeny vidí(Na) ať na kříži ať ve jhu bezcitných nicotných lidí(Na) kde společnost duši jen jako stroj platí a cení(Na) kde ve válkách zmírají padají řadou jak tráva(Na) kde řeč se jim krade a dítě se cizincem stává(Na) kde rameno chromne prací otrok v prach kleká(Na) před otrokem hmoty a vášně nadarmo čeká(Na) naň stranou Ježíš by přivinul v sklané jej ruce(Na) To všecko teď matky ty procítí v zoufalé muce(Na) Ne bolest vlastní to celého lidstva muka(Na) tě změnila v kámen kámen jenž sám ještě puká(Na)

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

477. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. XX. Sílu, Pane, sílu těm, kdo vedou (Antonín Klášterský)
  3. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  4. CHVÍLE BEZNADĚJE (Arnošt Procházka)
  5. kvetoucí most (Stanislav Kostka Neumann)
  6. Naděje. (Augustin Eugen Mužík)
  7. UDEŘTE V BUBNY POHŘEBNÍ! (Irma Geisslová)
  8. Dech země s prací lidstva v mrak se sráží, ( H. Uden)
  9. Macocha a její oběti. (Jan Evangelista Nečas)
  10. Dvojí hrom. (Rudolf Pokorný)