Naděje.

Augustin Eugen Mužík

Když ze sna oráč slyší praskot zlý, a vstana zří, že sýpku požár plení, on vzdychá, štká a lomí ruce své, však doufá dále ve svém utrpení. A staří manželé, jichž zdejší den již smráká se, si ještě dítě ždají, a že v jich prázdný život zjeví se, tu naděj’ živí hrobu na pokraji. A srdce bídné, v kterém pouze smrt již hnízdí jako dravec v šeré poušti, již věčné prázdno halí křídlem svým, svit naděje v ni přece ještě vpouští. Což jedno! Všecka srdce zničí klam, tak slepě mrou, ta druhá trpí s nimi, až když i na ně dojde hrozný řad, vzduch zachvěje se ryky zoufalými.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

95. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. MRTVINA (Jan Opolský)
  3. Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
  4. Naděje. (Antonín Koukl)
  5. Musa dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)
  6. U lože dlouho trpící. (Augustin Eugen Mužík)
  7. Tři stíny. (Jaroslav Vrchlický)
  8. MATČINY OČI. (Petr Křička)
  9. HLAS ZVONŮ. (Antonín Klášterský)
  10. Menhart z Hradce. (Adolf Heyduk)