MATČINY OČI.

Petr Křička

Když v černém bahně lži zem dusí se a topí a život není již než zlá a trudná věc, ne víc než krutý žert, jejž kdosi s námi tropí, a svět jen ponurý a truchlý blázinec – když z pekel propasti i s výšin modrozlatých se chechtá starý Lhář a syčí chladná zlost, a jakož psáno jest, už na všech místech svatých stanulo spuštění a mrzká ohavnost – když otrok odporný ne za hrst ztuchlé rýže, leč z celé duše psí, jíž imponuje kat, ne pouze pánův bič – i jeho nohy líže, ba samu sekyru, jíž zítra bude sťat – když srdce nadarmo sled ruky Boží hledá v tom lidském svědomí i věčném řádu hvězd – ty, tichých očí dvou vstaň, připomínko bledá, ať znovu zašeptá: „On jest, On přece jest.“

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

602. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bořek. (Antal Stašek)
  2. Naděje. (Augustin Eugen Mužík)
  3. Musa dolorosa. (Augustin Eugen Mužík)
  4. SLOKY O MLÁDÍ. (Antonín Sova)
  5. Skály. (Herma Pilbauerová)
  6. VŠE PADLO V MRAČNA... (Viktor Dyk)
  7. STRŽ (Antonín Klášterský)
  8. Neustaň. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  9. Menhart z Hradce. (Adolf Heyduk)
  10. Sonet o peripetii v životě. (Josef Svatopluk Machar)