Jaro na šachtách.

Augustin Eugen Mužík

Toť jaro chudých jest těch které sklála bída(J6f) již hynou v ústraní jak v suchopáru tráva(J6f) jichž jména osudy duch lidstva nevyzvídá(J6f) jimž ohlodanou kost jen do kolíbky dává(J6f) Po tuctech neznámých sem trupů naházeno(J6f) a přece v každém plál dřív také oheň vlastní(J6f) hlad jeho chůvou byl a všednost jeho věno(J6f) ó Kriste tisíce co kolem byli šťastni(J6f) Teď v šachtu ustlala jim ruka zaplacená(J6f) Zda konec důstojný to role člověka(J6m) hnít jako padlá zvěř tu bez nápisu jména(J6f) on z jehož hrudi dál žár božství přetéká(J6m) Toť fraška ohavná jíž dáno jméno žití(J6f) Jen jeden ohromný se v slunci hrob tu šeří(J6f) jak plachta šedivá jíž chudina chce krýti(J6f) své rány nahotu u palácových dveří(J6f) Zříš kde tu jeden květ Dva mladinké tam dlely(J6f) jich tílka spálil mráz jich barvy hlad a zima(J6f) Dvě děti nešťastné to hledaly den celý(J6f) kde asi místo jest kde jejich otec dřímá(J6f) A já jsem slyšel hlas jak stoupal z šachet vzhůru(J6f) kde božství boháčů se halí v dýmy vonné(J6f) kde zlatá kupole ční hrdě do azuru(J6f) a mramor oltářů kde v sněhu krajek tone(J6f) Již z hrobu temnoty jež kol mne obepíná(J6f) má píseň k tobě zní zda slyšíš ji v své dáli(J6f) Já dnes se probudil v má prsa děs se vtíná(J6f) ó budiž veleben ty běd a zmaru králi(J6f) Leč chceš li jedenkrát přec dát sluch mému stonu(J6f) slyš co ti pravím dnes já pánu svému červ(J6m) Chci protest podati teď ode tvého trónu(J6f) neb chvěje křivdou se můj každý vlas i nerv(J6m) Ó pověz zdali jsi Já učil jsem se věřit(J6f) já rval se s pochybou svým zbrojen odříkáním(J6f) svůj osud viděl jsem se temnem zkázy šeřit(J6f) však řek jsem jen On spí leč procitne mým lkáním(J6f) Já v divém zoufání tě nad svou hlavou hledal(J6f) já ruce vypínal bych byl ti Pane blíž(J6m) Proč z jasných oblaků jsi své mi ruky nedal(J6f) A mohl spasitis mne tehda ty to víš(J6m) Tys mohl otevřít svou bohatou mi ruku(J6f) a nasytit mne tak jak sytíš v poli zvěř(J6m) Tys zavřel oči své bys nezřel moji muku(J6f) tys zavřel uši své já viděl to ó věř(J6m) Neb tobě lhostejno zda budu žít či mříti(J6f) tys vztyčil mezi nás své pýchy chmurnou věž(J6m) a přece cítila má duše vše co cítí(J6f) i duše šťastnějších jsouc nesmrtelna též(J6m) Teď svaté nohy tvé můj vzlyk víc nepokálí(J6f) ret žalu vypil již mou paměť v dlouhých tmách(J6m) mne horší mého jen mých dětí osud pálí(J6f) ó pro ně v zoufalství teď svíjí se můj prach(J6m) Tak hloubný smutný vzdech se z šachet k nebi nese(J6f) to jarní zpěv je těch kdož hnijí v chmurném dolu(J6f) Pták nechá písně své květ úzkostí se třese(J6f) a slunce zachází tam ve hrůze a bolu(J6f) Ty ruce mladistvé s životem rvou v dálce(J5f) a není kdo by sem šel vhodit kytici(J6m) Jeť jaro útokem jen novým v chudých válce(J6f) a krutým výsměchem zvěst vesny zářící(J6m) Jdu kolem šachet těch tam spí kdo umřel hlady(J6f) a věčná zima v hruď mi vane z oněch cest(J6m) Jdu myslím v přírodě jak málo krásy vnady(J6f) a lásky pramálo jak v lidských srdcích jest(J6m)

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

181. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Zda slyšíš, Mamone? (František Cajthaml-Liberté)
  2. Příbram.... (František Cajthaml-Liberté)
  3. jíst ze tří hrnců (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Kůň z Hory. (Josef Jungmann)
  5. PENTECOSTES. (Xaver Dvořák)
  6. 8. Den podzimní je běs tepla a světla, (Karel Babánek)
  7. Ruce a ručky. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Očistec (Otokar Fischer)
  9. V. Bleskosvodům společenských bouří, (Jan Neruda)
  10. Opuštěný. (František Cajthaml-Liberté)