Pouť za vavřínem.

Augustin Eugen Mužík

Pouť za vavřínem.
Ve strmé výši, kam zrak nedolétá, kam myšlénka jen s orly v bázni spěje, kde věčný mráz a hrůza vstříc jí věje, tam, v končinách až devátého světa... Tam vavřínu prý báječný strom zkvétá. Slyš hlasy junácké té epopeje! Vytáhlo tisíc jich, a bez naděje zhynula celá argonautů četa. Jen jeden zbyl, a k smrti vysílený to mrtvé listí urval. Jeho steny, když umíral tam, zašly bez účasti – Příbuzné duše nebylo v té vlasti. Jen vavřín sám tak smutně nad ním šuměl. A člověk v smrti své mu porozuměl. [9]

Kniha Černé perly (1893)
Autor Augustin Eugen Mužík